Fritzův mlýn

Úvodní stránka

 

Další mlýn, ležící nedaleko obce Prameny, ale již spadající do katastru Mnichova, se nacházel kus cesty pod silnicí směrem od Pramenů k Mnichovu, na Pramenském potoku. Jednalo se o odlehlé stavení a vodní kolo zde pohánělo katr pily. Po svém dávném majiteli nesl jméno „Fritzův mlýn“ /Fritz Mühle/.

 

Vzhled mlýna v roce 1928.

V meziválečném období se ve mlýně nacházelo mlýnské kolo o průměru 4,5 metru. Zařízení bylo vybaveno jak kameny na mletí zrn, tak katrem na řezání kmenů. Ve dvacátých letech zde byla také nainstalována francisova turbína a energie vody bylo využíváno k výrobě elektřiny. Hospodářství mlýna tvořily dva domy, kde žilo 11 stálých obyvatel. 

Poloha Fritzmühle na mapě stabilního katastru z roku 1841.

Historické záznamy nacházíme už na nejstarší mapě I. vojenského mapování z roku 1764, kde je mlýn zanesen. Také je zakreslen na II. mapování z roku 1836 – 52 a následně na všech dalších detailních mapách oblasti. Z těchto záznamů se dá předpokládat, že se jednalo o velice starý mlýn, zřejmě jeden z nejstarších v regionu. Po celou svou historii spadal do katastru Mnichova a měl číslo popisné 135. Datum jeho vzniku můžeme posunout minimálně do 15. století.

Pohled na Fritzmühle z roku 1935. Na snímku rodina majitele mlýna. Zprava: František, Barbara, děti František ml., Josef, Rudolf, a prarodiče Alžběta a Václav Hoffmannovi.

Podle informací měl být nejstarším známým majitelem právě muž jménem Fritz, po kterém mlýn získal své jméno a nazýval se tak po celou jeho historii. Nejstarší dochovaná informace o mlýnu se nachází v archívu města Mnichova, kde se uvádí, že roku 1602 koupila obec mlýn s okolními poli od jeho tehdejšího majitele Hansena Kröutela za 797 kop. Další písemný záznam uvádí, že v letech 1705 – 1728 vlastnil mlýn Martin Hannicka, a mlýnu se tehdy říkalo „Dřevěný mlýn“ (Holtzmühl). Po něm mlýn vlastnil v letech 1775 – 1790 Johann Josef Hanika, který následně přesídlil do jíného mlýnu Neumühle, který koupil od města Mnichova. Po něm získal mlýn Josef Zeidler, který koupil stavení za 900 zlatých, pole a louky v okolí pak za 1890 zlatých. Z dalších údajů vylývá, že v období kolem roku 1900 fungoval mlýn pouze jako pila. V této době koupili mlýn 3 majitelé tehdejší serpentinitové továrny Lankisch, Scharf a Übel, kteří jej přestavěli k řezání serpentinitových kamenů. Ty se zde následně brousily a upravovaly na lázeňské suvenýry. Společně s nimi se zde brousily, vrtaly a upravovaly také lastury a škeble z moří. Uvedené zařízení bylo v tehdejší době velkou vzláštností. Bylo zde využito okolnosti, že se nedaleko mlýnu nacházel serpentinitový lom a zde vytěžené kameny se mohly ve mlýnu opracovávat. Toto podnikání však nebylo úspěšné, a tak po 5 letech mlýn opět prodávají.

    

Snímek mlýna s jeho zaměstnanci v roce 1929.

Roku 1905 koupil objekt od těchto majitelů Hans Geitner, který zde ale působil jen krátkou dobu. Za jeho doby byl mlýn používán jen k řezání kmenů, další zařízení nevyužíval. Roku 1930 kupuje mlýn další majitel, Adam Renger. Hned následujícího roku zde však došlo k velkému požáru a mlýn zcela vyhořel. Ještě v témže roce byl znovu postaven. Vyčerpání z jeho obnovy ale bylo tak velké, že jej Adam Renger v dalším roce 1932 prodává. Novými majiteli se stali Franz a Barbara Hoffmannovi. Ti získali mlýn, hospodářství, louky a pole v okolí mlýna. Zůstali majiteli až do roku 1946, kdy byli odsunuti. Po odsunu původních obyvatel v roce 1946 se do mlýna nastěhovala česká rodina Pflegerova. Mlýnu se pak podle ní říkalo Pflegerův mlýn. Zůstala zde jen několik let a poté mlýn opustila. Mlýn daleko od ostatních stavení rychle chátral a rozpadal se, až byl později srovnán se zemí. Dnes z něj zůstaly jen kamenné základy sklepů. 

GPS: 50°2'52.325"N, 12°46'37.537"E