O kratochvíli skřítků

V oblasti Císařského lesa se pohybuje v podzemí velké množství různých skřítků či permoníků. Všem vládne skřítek Gultun. I když většinu doby tráví pod zemí, občas vyjde spolu s některými dalšími skřítky na povrch. Většinou se objevuje na kopci Stolci, kde má své sídlo, nebo také na hoře Krudum, ze které se rozhlíží po kraji.

Jednou se vypravil s několika skřítky na horu a rozhlížel se po krajině. Náhle na cestě vedoucí pod horou uviděl koňský povoz. Vozka stále na koně vztekle křičel, šlehal je bičem, koně řičeli a celý povoz vydával mnoho lomozu.

Gultun, který neměl rád hluk či rámus, se velmi rozzlobil. Ve vzteku popadl vedle stojícího dalšího skřítka Austuta a prudce jím mrštil po projíždějícím povozu. Austut měl tu vlastnost, že když se roztočil jakýmkoliv směrem či způsobem, změnil se v ohnivou kouli. Čím rychleji se točil, tím větší ta koule byla. Přitom z ní na všechny strany prudce vylétaly gejzíry blyštivých jisker.

Nyní tedy Austut coby ohnivá koule letěl dolů. Vozka nic netušil, seděl na kozlíku, práskal bičem a křičel na koně. Náhle spatřil na svahu nad sebou ohnivou kouli, jak se řítí směrem k jeho povozu. Ohnivé roje jisker odletovaly všemi směry. Vozka ztuhl a nezmohl se na nic víc, než že zíral na pohromu, která se na něj řítila. Když se Austut přiblížil, začal brzdit o zem před povozem. K roji jisker se nyní přidaly i drny a kusy hlíny odletující na všechny strany. Když už byl velmi blízko povozu a vypadalo to, že do něj narazí, ozvalo se syknutí, prasknutí a velká ohnivá koule se rozprskla. Změnila se v pouhý oblak dýmu a prachu. V zemi po ní zůstala jen hluboká rýha a jak Austut brzdil“ tráva okolo byla sežehlá a stromy měly opálené větve. Z mechu ještě nějakou chvíli stoupaly lehké proužky dýmu.

Vozka seděl v šoku na kozlíku a nebyl schopen se pohnout. Ale koně, kteří doposud poslouchali jeho pokyny, se polekali a splašili se. Prudce vyrazili a hnali se pryč cestou necestou, vozku přitom shodili z kozlíku na zem. Ten ihned vyskočil a utíkal za ujíždějícím povozem, který už mizel mezi stromy. Volal na koně, aby zastavili, proklínal je vztekle, ale splašení koně se zastavit nedali. Gultun a ostatní skřítci vše sledovali z vrcholu hory. Když pak viděli, jak splašení koně ujíždějí vozkovi, velmi je to pobavilo. Hlavně Gultunovi se to zalíbilo. Od té doby pak ještě mnohokrát, když se chtěl se svými skřítky pobavit a přitom se pomstít hlučným pocestným, vrhal Austuta dolů z hory. Mnoho vozků tak k smrti vylekal, mnoho koní se díky ohnivé kouli splašilo.

O jejich podivné zábavě se můžeme přesvědčit ještě dnes. Když se budeme procházet hlubokými lesy kolem hory Krudumu, můžeme dosud najít hluboké rýhy směřující k cestám podél hory. Jsou různě hluboké a dlouhé. Některé jsou těsně vedle sebe, jiné jsou osamělé. Na výše položených místech hory či na jejím vrcholku již žádné nenajdeme. Dnes jsou rýhy sice zarostlé vzrostlými stromy a porostlé mechem či lesní travou, ale když odhrneme jehličí a hlínu z kamenů, můžeme zjistit, že jsou zčernalé kouřem či ožehlé od ohně.