O ševci a ztraceném pokladu 

Jednomu chudému ševci z městečka Čistá u Krásna se zdál sen. V tom snu vstoupil do rozpadlého kostela sv. Mikuláše nedaleko Třídomí pod Krudumem. Tam vykopal z podlahy za oltářem velkou kamennou desku. Pod ní se v temném otvoru skrýval velkolepý poklad ze zlatých a stříbrných mincí, šperků a dalších vzácných věcí, který tam byl před mnohými lety ukryt. Sen mu naznačoval, že má poklad vyzvednout a to ho vysvobodí z bídy a nuzného postavení.

Povzbuzen viděním ze snu, vyzbrojen motykou a velkým pytlem, vydal se švec druhého dne přes kopec Krudum ke kostelu. Když přišel do rozvalin někdejšího svatostánku, dal se do práce. Přesně podle snu nalezl oltář a za ním kamennou desku, kterou s velikou námahou odstranil. Jeho úsilí se ještě zvýšilo, když za deskou skutečně uviděl zející temný otvor naprosto stejný jako ve snu. Počal otvor zvětšovat, aby vytvořil dostatečný prostor pro průlez. Náhle zaslechl klidný lidský hlas vycházející odkudsi z díry. Tajemný hlas mumlal jakási nesrozumitelná slova a stále se blížil. Švec zpočátku ničeho nedbal, ale když hlas sílil a sílil, přepadl ho strach. Rychle vylezl z již vykopané jámy a vyhrabanou hlínu jen tak ledabyle naházel zpátky do otvoru, ani se nezdržoval s tím, aby uložil na své místo kamennou desku. Z rozvalin odcházel spěšně a s tlukoucím srdcem. Byl ale pevně rozhodnutý, že zítra se sem vrátí a svůj sen o nalezení pokladu naplní. Když vycházel zmatený z trosek kostela, spatřil několik mužů postávajících opodál, avšak nevšímal si jich a celý neklidný spěchal domů.

Druhého dne chtěl hned zrána pokračovat v započatém díle. Vypravil se zpět ke kostelu, ale velmi se lekl, neboť na stejném místě, kde včera kopal, našel již jen hlubokou jámu. Ta zela prázdnotou a voněla čerstvou hlínou, po nějakém pokladu v ní nebylo ani památky.

Jak se švec později dozvěděl, muži, které zahlédl, když utíkal z rozvalil kostela, byli z Lokte a lovili ve zdejším lese. Bylo jim podivné, co mohl dělat s motykou v rozvalinách. A tak, jakmile švec zmizel v lese, vstoupili do zřícenin a našli tam čerstvě vyhrabanou zem. Protože tušili, že jen tak zbůhdarma nikdo nikde nekopá, v blízké vesnici si hned opatřili nářadí a začali hlínu znovu vyhrabávat. Po chvíli odkryli ve vykopané jámě velký kameninový džbán s víkem utěsněným voskem. Když džbán vykopali a víko odstranili, oslnil je třpyt zlaťáků schovaných vevnitř. Obsah džbánu vysypali a na dně pod mincemi se objevilo množství dalších drahocenných zlatých a stříbrných předmětů. S úžasem na poklad hleděli a báli se, že se jim to jen zdá a poklad každým momentem zase zmizí.

Vše rychle posbírali a s cenným nákladem spěchali do Lokte. Na další lov už ani nepomysleli. Až doma se vzpamatovali z překvapení a rozdělili se poctivě o všechny nalezené předměty. Od té doby žili jako bohatí a vážení loketští občané, ale o svém nálezu dlouho mlčeli. Přesto tajemství časem proniklo mezi lidi. A tak se o tom jednou dozvěděl i samotný švec.

Pozdě litoval, že svou práci nedokončil. Kdyby poklad vyzvedl třeba s pomocí oněch mužů, mohl z něj získat aspoň částečný podíl a nemusel se spokojit s prázdnou náručí. Neupadl ale v zoufalství, když poznal, jakou šanci propásl. Pořád ještě mu přeci zůstaly dvě zdravé ruce a řemeslo, které ho dokázalo uživit.

Jen onen tajemný hlas, který tehdy z temné díry vycházel, ho mátl. Možná to ale bylo varování před neštěstím, které by mu poklad mohl přinést. Vždyť peníze neznamenají vždy jen štěstí a spokojenost.