Josef Labitzky 

Josef Labitzky (*4. červenec 1802 Krásno – †18. srpna 1881 Karlovy Vary). Rodina Labitzkých přesídlila do Čech roku 1775 z válkou zdevastovaného Polska. Hlavou rodiny byl Christian Bohuslav Lavický (jak znělo původní polské jméno), pozdější Josefův otec. Usadil se v Krásně, kde se o něco později oženil s místní rodačkou a kde se Josef narodil.

Josef Labitzký na portrétu Gustava Schlicka

V nejstarších matričních knihách jej však již najdeme zapsané jméno poněmčeně jako Lawitzky, o něco později se sám podepisoval několikrát také jako Labotzki. Jako malé dítě, nebyl mu ještě ani rok, se rodina přestěhovala z Krásna do Bečova. V letech 1803 – 1833 bydleli v bývalé pekárně Karla Honnera, dnes v Příčné ulici č. p. 205 (na domě je v současnosti umístěna pamětní deska). Byl žákem hudebníka Karla Veita, který ho učil hrát na housle a klavír. Rodiče z něj však chtěli mít svého následovníka (postřihovači), proto se stal jejich učněm. Po vyučení získal v roce 1824 certifikát mistra oboru. Už během svých učňovských let, v roce 1820, ale začal hrát v mariánskolázeňském orchestru pod vedením dirigenta Josefa Schurwanna z Mnichova a stal se prvním houslistou. V roce 1821 přešel do Karlových Varů, kde hrál jako sezónní hudebník v tamním lázeňském orchestru. Přes zimní sezónu 1822 – 1824 hrál ve francouzské opeře a v Bernu a v období 1823 – 1824 působil také v symfonickém orchestru v německém Mnichově. V roce 1825 si založil vlastní hudební těleso, s kterým podniknul evropské turné, vystupoval také ve Vídni (1824 – 1825) a Varšavě (1829 – 1830). Jeho orchestr se stal velmi uznávaným pro svou vysokou hudební kvalitu. Roku 1824 se v Karlových Varech oženil s Antonií Hergetovou, dcerou tehdejšího starosty Bečova. Roku 1835 přijal nabízenou pozici dirigenta Karlovarského lázeňského orchestru a v této funkci působil až do roku 1868. S tímto orchestrem podnikl také mnoho úspěšných zahraničních turné (Petrohrad, Varšava, Londýn, Vídeň), všude získával ta nejvyšší ocenění.

Rodný dům Josefa Labitzkého v Krásně v roce 1964, krátce před jeho stržením.

Současně byl také významným skladatelem, za svůj život složil ohromné množství nejrůznějších hudebních děl, většinou tanečních skladeb. Nejvíce skladeb vytvořil ve stylu straussovského valčíku (za nejlepší je uváděn Aurora-walzer), ale také skládal polky, pochody a tehdy oblíbené čtverylky. Svými kvapíky dokonce překonal samotného J. Strausse (nejúspěšnější byl Schlacht-Aspern-Gallopp). Pro své velice úspěšné valčíky, které se tehdy staly oblíbenými v celé Evropě, si získal neoficiální titul „valčíkový král“. Jeho věhlas a slávu předčil až o něco později hudební skladatel Johann Strauss. Mimo těchto skladeb vytvořil v letech 1838 – 1840 souborné dílo nazvané Směs národních písní, které byly zrcadlem tehdejší obrody ve státě. Zapsal rovněž několik ruských a polských národních písní, skládal mše, rekviem. Celkem jeho práce obnáší přes 300 různých skladeb, které byly opakovaně vydávány ve významných evropských hudebních vydavatelstvích. Jméno Josefa Labitzkého nese na jeho počest současná hudební škola v Bečově.

Portrét Josefa Labitzkého od Morize Ludwiga Wintera, uložený v Geotheově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem.