Kostel svatého Mikuláše

V současnosti se jedná o patrně nejpopulárnější místo Slavkovského lesa - kostel svatého Mikuláše. Všechno kolem něj však bylo po staletí zahaleno tajemstvím, býval opředen mnoha mýty a pověstmi. Skřítky, vílami a obrovským bohatstvím se jen hemžil. Odpradávna se lidé snažili na základě těchto povídaček zde najít zlato, drahé kameny, či sklepy plné vzácného vína (O víně pod zámkem na Krudumu,  O křtitelnici svatého Mikuláše,) Až teprve v posledních letech se podařilo na většinu záhad vrhnout světlo poznání a zjistit pravdu. Dnes o něm již leccos víme, ale ještě před třemi roky se i odborníci dohadovali, kde a zda historický kostel vlastně stával. 

Kdy byl kostel založen stále ještě přesně nevíme, ani se to pravděpodobně nikdy nedovíme. Zachovala se však listina z r. 1253, v níž jej – již existující – předal král Václav I. Řádu křížovníků s červenou hvězdou v Lokti. Společně s ním předal dva další kostely v loketském panství - sv. Jana Křtitele /Baptisty/ a sv. Wolfganga. První stál pod strání na cestě směrem k řece Ohři naproti loketské porcelánce /roku 1853 byl zbourán a postaven nový v novorománském slohu/, druhý se rozkládal na sever od města u starého hřbitova na skalní plošině nad městem. Za třicetileté války byl při obležení města zbořen a na jeho místě postavená jednoduchá kaple. Ani lokalizace kostela sv. Mikuláše není v listině upřesněna, takže se z ní nedala určit. Období funkčnosti kostela je odhadována do poloviny 15. století. Po této době se již o něm hovoří jako o pustém a zaniklém, či jako o troskách.
Nejznámější popis údajného místa stavby kostela provedl dr. Anton Gnirs, který dlouhá léta prozkoumával a popisoval většinu tehdy známých významných míst regionu. Výsledky svého pátrání podrobně sepsal ve svém díle Topographie der Historichen und Kunst-Denkmale in Böhmen XLIII, Der historische Bezirk Elbogen, Praha, st. 55-56, obr. 41. Avšak ani jeho údaje nepostačovaly, aby bylo umístění kostela lokalizováno. Ve svém popisu i přiložené mapce měl dvě základní chyby. O stavbě napsal: „Popis místa z 2. poloviny 19. stol zde uvádí dlouhé zbytky zdí s východní apsidou, zbytek velké čtyřhranné věže a dvou kruhových.“ Směr umístění kostela měl být „klasický“ – tj. apsida s oltářem mířící k východu. Svůj popis doplnil katastrální mapkou loketského panství z r.1801, do které je poloha kostela výrazně zakreslena. 
Ve svých popisech nikde neuvedl, že by v uvedených místech byl osobně a cokoliv ze zapsaného viděl. Při srovnávání historických záznamů je možné najít téměř doslovně shodný popis v díle Fridricha Bernaua z roku 1878 Burg und Stadt Elbogen /Comotovia, 4.Jg., str 18./ avšak mnohem přesnější a detailnější /uvádí délky a průměry zdí v mírách/. Za daného stavu se nabízí vysvětlení, zda dr. Gnirs svůj popis nepřevzal od Bernaua /Gnirsovo dílo je témě o půlstoletí mladší/. Také jeho odkaz v textu na dílo z poloviny XIX stol. by mohlo odpovídat Bernauovu spisu /zde též připadá v úvahu kniha učitele reálné školy v Lokti A. P. Schmitta – Sagen, Märchen und Erzählungen von Elbogen bei Carlsbad und dessem Umgebung, str 15, z roku 1864/. Přesto se historici přikláněli ke Gnirsově verzi, protože ho pokládali za důvěryhodnějšího. Bernau se ke stavbě kostela ještě jednou vrátil také v díle Čechy, díl X, Krušné hory a Poohří, str. 137, Praha 1896.

 

Historické zobrazení polohy kostela na katastrální mapě z roku 1801 (ve vrchní části kresby v oblouku cesty).


Když archeologové nedávno zbytky kostela skutečně objevili, jeho tvar a rozměry se zásadně lišily od popisu, jak jej totožně uvádějí oba autoři. Prokázalo se, že se mýlili, ať měli stejné zdroje, či každý jiný. Na mapce, kterou dr. Gnirs ke spisu přiložil, je vyobrazení polohy kostela s ručně napsanou poznámkou Rudera S. Nicolai /zříceniny sv. Mikuláše/. Jak se později při podrobném studiu originálu mapky ukázalo, byla poloha zakreslena naprosto přesně /!!/, ač některé historiky mapka zmátla. Při prvním pohledu na nárys se vtírá představa, že je kostel umístěn „nad“ křižovatku Solné stezky a její odbočky Zlodějské stezky /silné čáry a větvení „pod“ kostelem/. Tak by ve skutečnosti ležel o cca 200m blíže k Hruškové, těsně za Pomníkem přísahy. Kostel je však fyzicky umístěn pod křižovatkou – ve vzdálenosti asi o tři sta metrů východněji, nežli mapka zobrazuje. Důležitým bodem pro polohu kostela je křižovatka solné stezky s odbočkami do Bečova a Lokte. Dlouho se mělo za to, že se jedná o rozsochu dvou silných čar pod značkou kostela. Dnes můžeme říci naprosto spolehlivě – jedná se o křižovatku pod kostelem uprostřed hlubokých třídomských lesů. Avšak křižovatka zmíněných cest /slabé čáry/ nad kostelem, se ve skutečnosti nachází u mezníku panství č.59 /tento mezník zde kupodivu stojí dodnes/. Silné čáry značí křižovatku o několik desítek metrů východněji. V místech, kde na vrchním okraji mapy končí slabé čáry /cesty/, se nalézá novodobý Pomník přísahy a cesta pokračuje do Hruškové.
I když dr. A. Gnirs v dokumentech, označených v díle jako prozkoumaná literatura, uvádí, že mapa loketského panství je nejstarší hraniční mapa oblasti, podařilo se roku 2006 objevit hraniční mapu ještě o něco starší /Jaroslav Adámek/. Jedná se o hraniční mapu „Uspořádání Královského a svobodného města a panství města Lokte“. Zobrazuje pozemkový pořádek loketského majetku z roku 1800, zakresleného v roce 1801.
I zde je na mapce zobrazen kostel sv. Mikuláše v naprosto stejné lokalitě a se stejným popisem – Rudera st. Nikolaus. Zakreslené umístění kostela jen potvrzuje skutečnost, že mapka A.Gnirse uvádí polohu naprosto přesně a její současná prezentaci historiky je nesprávná. Plánek nám dokládá další zajímavost – Krudum je i zde, stejně jako u dr. Gnirse, pojmenován Krutum, čímž máme potvrzeno, že se tak hoře počátkem 19.století říkalo.Od poloviny 19. století bylo používáno jméno Chrudum.
Při pátrání po odhalení skutečné polohy kostela však většina údajů, které nám historie zanechala, byla nepřesných, či dokonce matoucích. Sokolovský kněz a badatel Franz Ulsperger přisoudil v třicátých letech 20. století založení kostela rok 1247. Své údaje však nijak nedoložil a žádné další nebyly objeveny, takže toto datum nelze posuzovat jako důvěryhodné.  
Další významný popis kostela pochází z konce 17. století z pera zeměpisce Jeho římského a císařského katolického Veličenstva. Tím byl německý úředník Mattheus Seuttler z Augspurku, který zhotovil mapu oblasti od Chebu k Ostrovu a velice přesně zachycuje města Cheb a Lázně císaře Karla (Karlovy Vary). Ač v našich končinách nikdy nebyl, zakreslil polohu kostela na západ od Horního Slavkova, těsně u obce Hruškové. Tedy téměř shodně s mapkou dr. Gnirse. Aby však dnešním badatelům ztížil situaci, popisuje kostel jako obyčejnou stavbu a nazývá jej jménem sv. Jakuba! /pravděpodobně záměna s kostelem stejného jména v nedalekém Vranově/
Posledním, kdo o kostele sv. Mikuláše přinesl podrobnější informace, byl Stanislav Burachovič, Zaniklý kostel sv.Mikuláše /Arnika 12/1979 str.41-42; Krudum, Arnika 12/1985 str. 68-69/.

Předpokládaný vzhled kostela


Žádný z historiků neprovedl vlastní výzkum lokality, ale uváděl jen historicky dostupná fakta. První odbornější průzkum místa, do kterého nás odkazovaly historické prameny, a kde se nacházely jakési kamenné zbytky a terénní vlny, provedla až v roce 1989 skupina archeologů - Petr Hereit, Jiří Klsák a Richard Král. Jejich nález byl nečekaný a překvapivý. Z jejich šetření vyplynul nenadálý závěr. Zbytky stavby nepatří kostelu, ale obranné pevnůstce – tvrzi. Popis nálezů, jak je archeologové uvedli, zněl takto: „...jsme zjistili, že situace je zde velmi složitá, že otázka interpretace lokality je silně diskutabilní a že skutečná funkce této stavby bude patrně jiná. ...Stavba je obdélníkového půdorysu, členěná ve tři nestejné části. Zachovalé zdivo má různou výšku a jsou na něm patrné vstupy a průchody jednotlivými příčkami. Severně od stavby ze svahu vystupuje elipsoidní terénní útvar…může jít o zbytky obranného zajištění. Můžeme uvažovat o jakési celnici tvrzištního charakteru nebo přímo o tvrzi. Pokud bychom zbytky zdiva vykládali jako kostel, jeho půdorys by byl pro svojí dobu (románskou) značně netypický.“ /Arnika 23/1989 str. 108-109/ 
Při průzkumu nakreslili podrobnou mapku, ve které byly zaneseny všechny skutečnosti, které v terénu zjistili. Situace celkově působila dojmem, že v těchto místech stávalo spíše opevněné místo, chránící Solnou stezku v hlubokých lesích /viz nákres s náznaky bašt, doplněných příkopy a valy/, natož svatostánek. Nepřímo tak opět upozornili na možnou existenci dávné keltské opevněné tvrze Wallburg, která se v oblasti měla vyskytovat. Uvedeným zjištěním tak vzali historici mnohým naději, že místo, o kterém se po staletí tvrdilo, že na něm kostel stával, je to správné. Lokalita byla označena jako nezajímavá a průzkum ukončen. Přesto několik amatérských nadšenců dál pokračovalo v pátrání po tajemném kostele, který je nejen historicky cenný, ale měl také ukrývat nespočet pokladů. 

V r. 1998 se členové Krudum OPS rozhodli, že se pokusí odhalit, co ony tajemné ruiny skrývají. Oslovili několik institucí po celé republice. Mezi vytypovanými bylo i Sdružení mládeže z Horního Slavkova. Vedoucí sdružení pan Ladislav Podracký se sám chopil iniciativy a famózním způsobem sehnal v krátké době finanční zajištění a začal s členy sdružení a zahraničními i českými brigádníky, pod vedení zkušeného archeologa Mgr. Jiřího Klsáka, s opatrnými výkopy. Ihned pod prvními uvolněnými kameny zjistili, že jsou na správném místě. Před nimi se postupně objevovaly stále větší a hlubší základy zdí, které jasně naznačovaly, že se jedná o pozdně románský kostel. 

Již první vykopávky potvrdily správnost předpokladů, že místo je skutečně polohou bájného kostela. Na snímku část presbytáře.


Po dvou letech práce dovedl L. Podracký dílo do konce. Kostel prošel důkladným průzkumem. Při závěrečném resumé byla konstatována fakta, která jsem uvedl již v průběhu textu. Na rozdíl od historicky nepřesných, zkomolených a často pokroucených údajů se tentokrát odvíjí od holé skutečnosti. Víme toho o něm hodně, ale datum založení, jeho využívání a další údaje o jeho existenci jsou stále zahaleny tajemstvím, takže i přes současné objevy nám zůstává dostatek prostoru jak pro další výzkum, tak i obyčejnou lidskou fantazii.
Objevený kostel byl postaven v období rané gotiky, ale stále ještě v pozdněrománském slohu. Měl obdélníkový půdorys dvou částí – presbytář a hlavní loď, vzájemně oddělených triumfálním obloukovým průchodem o průměru 5,5 metru. Celková délka činí 25 metrů, šířka je 12,5 metrů a odhadovaná výška dosahovala 12 metrů. Zdi kostela jsou 110 až 115 cm silné. Na stavbu bylo použito lomového kamene, místy opracovaného, většinou však v přírodním stavu. Jako pojivo posloužila vápenná malta, v níž vápennou složku tvořil pálený karlovarský vřídlovec. V suti kostela byla nalezeno velké množství keramických střepů, jež by po odborné analýze měly vypovědět více o funkci kostela. Nalezlo se také množství skleněné vitráže, svědčící o náročném a velkolepém provedení oken. Vstupy se rozšiřují směrem dovnitř, mají dosud své originální prahy a v okolí se našly zbytky dveřních portálů. Významným objevem se stal nález zachovalé původní gotické omítky po obvodě stavby. V prostorách kostela bylo nalezeno veliké množství pálených střepů mnoha tvarů. Archeologové proto usuzují, že objekt měl velkou plochu střechy „sedlového typu“ pokrytou těmito červenými tvarovkami. Kostel neměl svou samostatnou věž, ale pravděpodobně jen úzkou vížku vytaženou nad hlavní lodí. Uvnitř kostela jsou jasně zřetelné zbytky oltáře a soklů pro další církevní vybavení.

Kostel během vykopávek. Pohled na západní stranu, očištěnou pouze z vnitřní části.

 A pohled ve stejnou dobu na východní část kostela s presbytářem.


Během výzkumů vyplynuly další poznatky. Několik prastarých pověstí vypráví o pohádkových pokladech ukrytých v základech kostela. Výkopy odhalily, že podlaha kostela byla hledači pokladů skutečně prohrabána až ke skalnímu podloží. A to do posledního zrnka. Doba funkce kostela netrvala dlouho. Předpokládá se, že svou činnost ukončil před rokem 1500 /jako pádný argument je možno brát skutečnost, že se kostel již neobjevuje ve Šlikovském urbáři z roku 1525, ačkoliv jak kostel svatého Jana, tak svatého Wolfganga jsou uvedeny/. Jelikož se nenašly náznaky, že by byl násilně zlikvidován, dá se usuzovat, že zanikl postupně pozvolným rozkladem.  
V současné době jsou zdi zakonzervovány, okolí upraveno a doplněno vysvětlujícími tabulkami, takže historicky významné místo v nádherné krajině je připraveno přivítat turisty. V tuto chvíli však před námi leží nezodpovězena ještě jedna závažná otázka. Kostel je svým tvarem a datováním téměř shodný s kostelem sv.Linharta v K.Varech /doložitelné písemné doklady – sv. Linhart 1246, sv. Mikuláš 1253/. Jejich podobný tvar, stejná doba vzniku, shodný způsob stavby a téměř totožný použitý stavební materiál napovídá, že obě stavby prováděli stejní lidé, či stejná huť. Ví se, že sv. Linhart stál nedaleko vsi Obora /Thiergarten/, jež byla ve své době poměrně významnou osadou, jednou z nejstarších v loketském kraji, předchůdce dnešních Karlových Var. Písemně je zmiňována ještě roku 1429, jako významné místo v oblasti /loketský městský archív/. U Hruškové máme kostel stejného typu, ale výrazně větší a mohutnější. Otázka tedy zní: Proč si dali dávní obyvatelé kraje tolik práce s tím, aby postavili uprostřed hlubokých lesů /na tehdejší dobu/ tak rozměrnou stavbu? Nebližší ves byla vzdálena přes kilometr, pro ni určena zřejmě nebyla. Pokud měla sloužit jenom pocestným na dlouhé cestě – jak by napovídal i název sv. Mikuláš /byl mj. patronem poutníků a obchodníků/, dala by se čekat spíše kaplička či Boží muka. Kostely se stavěly v obcích a takto velké na velice důležitých místech.

Pohled na dokončené vykopávky v roce 2001 před jejich navýšením a zakonzervováním. V pozadí hora Krudum, tehdy ještě bez nové rozhledny.

 


Vyplývá z toho celkem logický předpoklad. Někde v okolí nejspíš stála ves, nyní zaniklá a zapomenutá. Jenže kde? Jakékoliv stopy po staveních zde nebyly dosud objeveny. Ve svém díle F. Bernau – Čechy díl X., str. 137 o kostelu svatého Mikuláše uvádí: „Zdá se však, že zde, kde staré cesty k Falknovu a Lokti se dělí, záhy kostelík a tvrzka k účelu vybírání cla a mýta byly postaveny, po nichž se však žádných zpráv nedochovalo.“ 
V literatuře se navíc objevila i další zajímavá informace. Jak uvádí J. Brtek ve svém díle str. 49 - Valešova kronika Horního Slavkova z roku 1963 (citovaný strojopis opis, str. 2): „V okolí hory Krudumu byla v dávné době též osada, jejíž obyvatelé střežili uvedené dopravní cesty.“ Avšak – o jaké osadě se zde mluví? A je uvedená informace vůbec pravdivá? Dá se předpokládat, že kdyby se jednalo v té době o všeobecně známé jméno vsi /Hrušková, Třídomí, Nadlesí atd./, zřejmě by bylo do análů zaneseno.
Jedno mají tyto informace společné – naznačují, či se přímo zmiňují o osadě v těsném okolí Krudumu, avšak nic konkrétního nám nesdělují. Zmínek o neznámé vsi je však několik, že je potřeba je vzít vážně do úvahy.   
V jednom ze starých zápisů jsem našel odvolání na jméno vsi, jež se měla v okolí vyskytovat, avšak mimo tento zápis se nikde jinde neobjevuje. Krátká zpráva uvádí, že ve vsi stávala důležitá stavba – celnice /mýto/, což by dokazovalo významné a sledované místo. V loketských kronikách ze 16. stol. se prý ještě nacházely celní výměry na proclívané zboží. Uváděné jméno oné dosud neobjevené vesničky zní – Rodau. Na žádné z dosud známých map ji nenajdeme, spisy ji neznají. Přesto odvolávka ze 17. stol. existuje. Z posudků znalců starogermánštiny jsem zjistil další zajímavé okolnosti, proč by jméno osady mohlo odpovídat hledané vsi. Označení Rode ve staroněmčině znamenalo osadu, zbudovanou z jednoduchých stavení – srubů, podzemních děr /zemljanek/ apod. Takové stavby si budovali prospektoři, či lidé, které dnes označujeme jako pionýry. Zmíněné příbytky si budovali jako dočasný domov. Je známo, že se v okolí Krudumu ve velkém pohybovali horníci, kteří dolovali vzácné nerosty. Ti si mohli jednoduché stavby stavět, vždyť všichni očekávali, že co nejdříve zbohatnou a vrátí se do svých starých domovů. Lidé z okolí pak podle těchto staveb mohli ves pojmenovat. Pokud by stavby byly pouze dřevěné, nemuselo se z nich zachovat nic, co by na první pohled existenci vsi dokazovalo. Takové, či podobné pojmenování nebylo ve středověku nijak výjimečné, což dokládají názvy měst a vesnic i z jiných míst, obsazených německými osadníky. Zvláště pak v pohoří německého Hartzu, kde přípona ´-rode´ je velice častá. Jedině další výzkum, který nás v těchto chvílích ještě čeká, nám ukáže, zda předpoklady o existenci vsi jsou správné, či zda kostel opravdu stál opuštěně daleko od lidských obydlí v hlubokém lese. 

 

Kamenné stěny kostely se po stovkách let opět vynořují na denní světlo. Pohled ze severu.

Takto vypadal kostel po odkrytí zeminy až k podlaze. V ní jsou ještě zarostlé kořeny stromů, které nad kostelem stávaly.

 Pokud si chcete udělat virtuální prohlídku kostela svatého Mikuláše, nabízíme zde: viruální prohlídka kostela 

Romantický závěr výzkumů kostela 
Objevení kostela bylo korunováno nádhernou pikantní pointou, na kterou je také nutno upozornit. Je to situace, která je zajímavá a má své kouzlo. Hlavní pověst hory Krudum vypráví, jak byl v hradě na hoře zabit zrádnou cháskou hradní pán. Tou dobou měl být jeho syn na cestě do Říma za získáváním životních zkušeností. Vrátil se dříve, nežli byl otec pohřben a tak stihl poznat, že byl nevěrníky otráven. Otce nakonec pohřbil přímo v kostele sv. Mikuláše při úpatí hory a s proradnou cháskou zatočil. Tolik pověst. Jaké však bylo překvapení archeologů, když skutečně pod podlahou kostela objevili kompletní kostru dospělého muže! 
Dá se říci, že zajímavější nález si ani nemohli přát. Nejenže by se potvrdila dávná pověst, ale ještě by byl objeven hrob dávného hradního pána! Velice bohatého majitele hradu, po kterém se dnes tak intenzívně pátrá a jehož pohádkové bohatství je zdrojem mnoha legend a pověstí. Při pátrání po jeho ztracených pokladech prokopali hledači pokladů mnohokrát jak horu Krudum, tak samotný kostel. Také jeho hrob mohl být doplněn mnoha vzácnými dary, jež do nich lidé dříve vkládali. Jak příjemná zpráva pro historické nadšence a fandy tajemných záhad dávné historie.
 Skutečnost je bohužel trochu jiná, prozaičtější. Pokud hrad na vrcholku Krudumu skutečně stával, pak by musel dle pověsti spadat do keltského období, tj. 1. – 2. století. Ostatky muže jsou předběžně datovány do 13. – 14. století. Propastný rozdíl téměř deseti století nedává nejmenší šanci, že by se mělo jednat o dávného knížete z hradu na Krudumu. V rámci objektivity je nutno dodat, že pod podlahou se našly ještě ostatky dítěte a několik dalších jednotlivých lidských kostí, v této chvíli neprozkoumaných. 
 I přes tvrdou realitu je tak závěr vykopávek opepřen příjemných kořením. Nám romantikům však dál zůstává nikdy neutuchající naděje. Vždyť přece, co kdyby to byl opravdu on? A kdo si přečetl knihu Šifra mistra Leonarda, může v duchu této knihy dodat – na tom dozajista musí něco být

Svatý Mikuláš a Karlovy Vary
 Ač si to dosud plně neuvědomujeme, existence kostela se významně dotýká také našich velkých lázní, přesněji jejich vzniku a původu založení. V silných zdech kostela našli archeologové karlovarský vřídlovec, což dokládá, že tam byl vkládán již v době stavby, používaný tehdy jako přísada do pojiva stavebního kamene. Vřídlovec plnil funkci vápence a z tohoto důvodu byl do zdí přidáván. Podobné nálezy se objevují i v dalších místech – sv. Linhart, Loket, Andělská hora, Plikenštejn atd. V tomto případě však zaráží vzdálenost od lokality, kterou museli tehdejší dopravci s materiálem od místa nálezu, okolí Vřídla, překonat. Ve své době /začátek 13. stol./, se jednalo o skutečně velikou vzdálenost – 15 km vzdušnou čarou, nežli do odlehlého místa dorazili. V souvislosti s faktem, že se materiál našel i v některých dalších velkých stavbách té doby, vyplývá, že zde musela existovat velká „firma“. Jednak na samotnou těžbu suroviny, jednak na její rozvoz do vzdálených míst regionu.
 Dá se tedy předpokládat, že Karlovy Vary, dávno před tím, nežli slavný Císař římský a král český přestřihl slavnostně pásku k zahájení výstavby města, fungovaly jako důlní pánev. Jejich prapůvodní obyvatelé se zřejmě živili jako povrchoví horníci vřídlovce a špeditéři, zásobující okolní stavby důležitým stavebním materiálem daleko od svých domovů. Ale odkdy? Stavby jako sv. Mikuláš nám jen dokládají, kdy tak v historii činili, ale neprozrazují, kdy s tím začali. Že vývěry horké podzemní vody, které určitě používali k praní svého prádla a osobní hygieně, mají i léčebné účinky, zjistili zřejmě až během dalších let. 


 



Kontakt

Veškeré dotazy, žádosti či připomínky nám pošlete na následující adresu:




604 505 901