Webnode

Siardova kaple a Siardův pramen  

 

 

V oblasti nedaleko dnešní obce Mnichova se nachází jedno z nejzajímavějších míst Slavkovského lesa. O místu se mezi zdejším lidem vyprávěla prastará pověst, kdy v dávných dobách, někdy ve 12. století, zabloudil ve zdejších lesích během lovu saský rytíř jménem Siardus (německy pak Sieghartd). Byl zcela vyčerpaný a již si myslel, že v neznámém lese nepřežije. Zcela na pokraji sil, když už ztrácel naději, se začal vroucně modlit a slíbil, že když bude zachráněn, vykoná zbožný skutek. Nedlouho poté jej skutečně jako zázrakem našel zbytek jeho družiny. Siard dostál svému slibu a nechal v místech, kde byl zachráněn, vystavět kapli. Často se do ní i s družinou vracel a činil zde pokání. Nedaleko kaple nechal později vystavět poustevnu, v které se usadil poustevník. Místo nazval latinským výrazem „Eremita“, což znamená poustevna. V němčině se pro tento výraz nazývá „Einsiedel“. Nedaleko této poustevny se později začali postupně usazovat další lidé a vznikla menší osada. Po čase lidé z osady onemocněli morem a téměř všichni pomřeli. Zbytek obyvatel se proto z oblasti zasažené smrtelnou chorobou přestěhoval na vyvýšeninu opodál a zde vznikla nová obec. Tu pojmenovali obyvatelé podle názvu osady, ve které dosud žili - „Einsiedel“, později získala české jméno Mnichov. 

Svatý Siardus byl původně synem jedné zámožné rodiny z města Friesland v Nizozemí. Samotný překlad jeho jména znamená „Smělý vítěz“.  Nejdříve vystudoval klášterní školu v Mariengaarde. V roce 1175 přijal noviciát a v roce 1194 byl zvolený jako pátý opat zdejšího premonstrátského kláštera. Byl vynikajícícm představeným a pečlivě se staral o všechny potřeby opatství. Nakonec zemřel roku 1230. Jeho atributy jsou opatská berla, kříž a chléb. Dnem jeho svátku je 14. listopad. 

 

 

Trosky Siardovy kaple v období kolem roku 1900.V pozadí Schöpplův mlýn.

 

Zcela nejstarším známým majitelem kaple byl před rokem 1360 Bohuslav Tullinger, leník kláštera v Teplé, který současně provozoval také hornictví. Později se stal 25. května 1397 rychtářem Mnichova. Dalším zapsaným vlastníkem je uváděný Kašpar Neuburg z Mnichova. Podle záznamů Klementa prodal tento majitel obec Mnichov klášteru. V roce 1437 zasáhl původní obci Mnichov velký mor, který většinu obyvatel zahubil. Přeživší pak přenesli svá obydlí na návrší nad Siardovou kapli, kde založili již zmíněnou novovu osadu, která zde zůstala dodnes. 

K Siardově kapli se váže několik pověstí. Ta nejvýznamnější vyprávěla, že 90 kroků do stráně nad Siardovou kaplí má být pochovaný samotný legendární poustevník Siardus. Původně se nad jeho hrobem nacházela jednou socha, podruhé jen obyčejný kříž. Nad ním pak rostla mohutná památná borovice. Samotný Siardus měl být ve zdejším hrobě pochovaný. Jeho ostatky se prý nacházejí nejdříve v dřevěné rakvi, ta je uložena v rakvi železné a ta nakonec v rakvi zlaté

V místech kolem Siardovy kaple prý docházelo k častým nehodám, proto místní věřili, že se tak děje proto, že se zde dotyční nechovali dostatečně uctivě. O tom, že bylo toto posvátné místo bráno vážně, svědčí zápis z farní mnichovské kroniky, kde se uvádí, že kameník Josef Rudrych, z č. p. 12 z Mnichova, musel v v roce 1818 postavit kolem místní sochy svatého Jana Nepomuckého kamennou balustrádu jako pokání, což bylo jako trest za to, že uřízl několik větví z památné borovice nad hrobem Siarda. Balustráda se dodnes nachází kolem mnichovského kostela. Tolik se dozvíme z nejstarších zípisů či ústních pramenů k této kapli a svatému Siardovi. 

 

 

Siardova kaple od západu v roce 2011.

Siardova kaple v roce 2011 od východu.

 

 

Pohled do bývalého presbytáře kaple v roce 2011

 

O dalších osudech místa se dozvídáme další informace, navazující na staré zápisy. V novějších historických záznamech z roku 1664 je zapsáno (Annales Teplenses, II. 334 fl), že zde tehdy vystavěl malý kostelík jakýsi saský hrabě. Ten měl být postavený současně se založením zdejšího kláštera a nedaleko něj měla vzniknout již zmíněná poustevna (některé zdroje uvádějí, že byla vystavěna na záklaadech té první, tehdy však již zbořené stavby). Lidé kostelíku od začátku říkali Siardova kaple. V období reformačních bojů se kostelík zřítil. z jeho vybavení se však zachoval jen obraz svatého, o kterém se tvrdilo, že se jedná o svatého Siarda. Získal si proto název "Starý Siardský obraz". Následně byl kostelík v roce 1615 obnoven nákladem opata z kláštera v Teplé, Andreasem Ebersbachem. V období dalších bojů během třicetileté války byl kostelík opět pobořenl a rovněž v tomto případě se z něj zachoval jen obraz svatého Siarda. Ale i tentokrát byl kostelík znovu vystavěn, nyní zásluhou tepelského opata Raymunda I. Wilferta. Ten nově postavený kostelík zasvětil svatému Janu Křtiteli, ale pro místní jméno zůstzalo dál Siardovou kaplí. V průběhu 17. a 18. století se stalo zdejší místo centrem mnoha procesí a poutí. Bylo vyhlášené v širokém okolí. Kostelík byl nakonec zrušený dle nařízení císaře Josefa II. v roce 1782. Byl opuštěný a chátral. V roce 1788 koupili kostelík s okolními stavbami obyvatelé mnichova za 25 zlatých. Mimo kostelíka všechny vedlejší budovy strhli a odnášeli si je jako stavební materiál do Mnichova, kde jej dál využívali na svých stavbách. MImo jiné z nich byla vystavěna zdejší škola či kostel v nedalekém Rájově. Zvon, který zde visel ve zvoničce, byl přenesený do kostela v Otročíně. Nedaleko od bývalého kostelíka se kdysi nacházel Schöpplův mlýn, jehož zbytky jsou dosud jasně patrné.

  

Svatý Siardus

 

 

Poustevna, která se nacházela nedaleko kostelíka, byla na nějaký čas opuštěná. Až v zápise mnichovského kronikářte P. Christla zjišťujeme, že roku 1711 byla znovu vybudována pro příslušníky tzv. třetího řádu (sedicula prope ecclesiolam Saint Joannis Baptistae infra Einsidlam et Sangerbergam). Další zmínka v kronice uvádí, že roku 1737 dostal jeden člen řádu, bydlící v poustevně, povolení od tepelského opata Raymunda II. Schimonovskyho k přesídlení do bývalého města Čistá.

Nedaleko od bývalé kaple byl objeven zázračný pramen, který měl mít velké léčivé účinky. Místní jej nazývali "Svatá studna". Zmínka o ní se poprvé objevuje roku 1664. Vodě z pramene byla připisována velká léčivá síla, jejíž moc prý byla obzvláště silná o půlnoci. Lidé v její moc uzdravovat natolik věřili, že místní hospodáři do ní honili během půlnoci o veikonočních svátcích svůj dobytek, který ve vodě omývali. Nakonec se ve vodě opláchli sami. V poslední době byl celý pramen náročně upraven a dnes zde nalezneme klidné a příjemné místo Slavkovského lesa. Samotná kaple byla zdrojem mnoha zajímavých a nevšedních pověstí. Dnes z ní ale zbyly jen rozvalené kamenné základy a po poustevně není již ani stopy.

 

 

SIardův pramen v roce 2011 z jižní strany...    

 

...a ze severní.



Webnode

Kontakt

Veškeré dotazy, žádosti či připomínky nám pošlete na následující adresu:




604 505 901