Antonín Vachel 

(*25. květen 1892 Nespice u Strakonic - †4. října 1966 Bečov). Původně rodák ze Šumavy byl vyučený malířem pokojů. Po začátku první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a odešel na italskou frontu. Dne 21. srpna 1917 padl do zajetí v bojích na Mediazze. V zajetí se přihlásil k československé legii v Itálii, do které byl přijat 27. 4. 1918 a zařazen na pozici vojín-střelec. V dalších bojích pak stál proti rakouským jednotkám. Nastoupil u 33. pěšího pluku k 10. rotě a zúčastnil se těžkých bojů na Piavě v červnu 1918. Z legií byl vyřazen 30. listopadu 1919. Za svou činnost v legiích byl po válce oceněn mnoha vyznamenáními a dne 3. září 1934 obdržel čestnou Medaili vítězství číslo 15663 od prezidenta T. G. Masaryka. Krátce po válce se přestěhoval do Bečova, kde se dne 15. října 1921 oženil s Annou Oplovou (matkou Adolfa Opla, pozdějšího ředitele hudební školy). Byl penzionován a nastoupil jako průvodčí na místní trati. Byl jedním z mála Čechů, kteří mohli po obsazení pohraničí zůstat díky smíšenému manželství ve městě a nemuseli se stěhovat do vnitrozemí. Z téhož důvodu nebyla rodina po válce odsunuta do Německa. Po osvobození se stal díky své české národnosti předsedou prvního národního výboru ve městě. Později se živil jako samostatný hospodář. Byl vždy hrdý na svou legionářskou minulost a své vzpomínky předával na mnoha školních besedách mladé generaci.

Antonín Vachel jako legionář v Itálii v roce 1918. 

Přehled vyznamenání, která za svou činnost A. Vachel obdržel. 

Čestný diplom k Medaili vítězství udělené A. Vachelovi prezidentem republiky T. G. Masarykem.

Potvrzení o účasti A. Vachela v legionářském vojsku z 5. března 1920.