O strašidelném pivním sudu

Kdysi dávno procházel jeden muž uprostřed noci kolem míst, kde byly podél jednoho domu vyskládány a odloženy dřevěné výrobky. Mezi mnoha věcmi zde byly také uložené máry. Muž opatrně našlapoval a chtěl se těmto místům rychle vyhnout. Pohled na máry mu naháněl hrůzu, ve tmě v něm vyvolávaly ty nejpodivnější představy. S největší opatrností procházel kolem uložených věcí, když tu náhle seskočil z jedné police velký dřevěný sud a kutálel se přímo proti němu. Byl velký a na úzké cestě mu bránil v další chůzi.

Muž byl velice bázlivý a tak se hrozně polekal. Strachy se nemohl ani pohnout. Sud se zastavil jen kousek od něj, oba stáli a čekali. Tu se zcela vystrašený a vyděšený muž začal modlit a vroucně si přál, aby sud zmizel. Ale modlitba nepomohla, sud byl stále na svém místě, v cestě kolem domu.

Nějakou chvíli se nic nedělo, jen tak stáli proti sobě. Po chvíli se sud zase rozhýbal, a než se muž vzpamatoval, skočil mu na záda za krk. Seděl tam pevně a muž se ho nemohl zbavit, ať se snažil sebevíc. Po chvíli byl tak unavený, že se musel zastavit a vyděšeně přemýšlel, co dál. Sud se ho držel, a protože muže nic kloudného nenapadlo, tak s ním spěšně zamířil k domovu. Když celý vyčerpaný došel až ke svému domu a překročil práh, sud se najednou pustil a zmizel ve tmě. Ztratil se beze stopy a od té doby jej nikdo nespatřil.