Novina - Grün 

Jednalo se o obec, rozkládají se jižně od Sokolova, na severní straně Tepelské plošiny. Zde, na prudké stráni nad Sokolovskou pánví, byla založena obec již v počátcích kolonizace kraje. Jak již samotné jméno napovídá, jednalo se o místo vzniklé vypálením (vyžďářením) lesního prostoru. Zajímavé je, že v drtivé většině tato místa dostávala jména po majitelích půdy, kde byla osada založena, jak tomu bylo u obcí Nothaftsgrün, Arnoldsgrün, Harnitzgrün, Wudingrün atd. V tomto případě však zůstalo jen u všeobecného pojmenování, takže se z něj původní majitel obce nedá vyčíst. Dnešní název obce Novina vyjadřuje přesný výraz slova Grün v češtině (novina = půda získaná vypálením lesa).

Podle polohy vysoko v kopcích se zdá být zcela jisté, že zde osada nebyla založena z důvodu pěstování zemědělských plodin, nýbrž jako hornická ves. Její jméno nacházíme v historických spisech jen velmi zřídka, což znamená, že se jednalo o menší obec s malým významem. Zřejmě byla vždy zastavěna jen několika málo domy, obyvatelé se od počátku živili hlavně hornictvím. S ústupem hornictví však význam mnoha zdejších horních vesnic postupně mizel (Čistá, Krásno, Hrušková), až některé zanikly docela (Melter). Také místní obyvatelé museli po zániku šachet přejít k hospodaření a chovu dobytka. Ovšem pro vysokou polohu zdejší výnosy nebývaly nijak vysoké.

Původní staroněmecké pojmenování bylo psáno jako grüene. Zajímavostí je, že poté již po celou dobu existence obce nedošlo ke změně ani přechylování jména, jak bývalo u názvů osad obvyklé. Zcela první zápisy o obci nacházíme na seznamech leuchtenberských lén z roku 1370, kde je již zanesena jako Grün. Další zápis je z roku 1454, dále ve šlikovském urbáři z roku 1525 a v letech 1552, 1553 a 1562 v archívu města Lokte, stále pod stejným jménem obce Grün. Jménem Grün je označena i v zemských deskách v roce 1587 a v roce 1654 /Wes Grün/, v tereziánském katastru v roce 1725, v roce 1785 ji tak zapisuje historik J. Schaller a stejně tak v roce 1847 Sommer. Český název Novina je uváděný až od roku 1947.   

Poloha domů Noviny v roce 1841 na mapě stabilního katastru.

V nejstarších dobách patřila obec Nothaftům, tehdejším majitelům drtivé většiny místních obcí. V roce 1370 je uvedena mezi obcemi, které získali Leuchtenberkové jako svůj majetek. U léna, z kterého jim byly vypláceny daně a poplatky z polí a luk, je jako tehdejší leník uváděný roku 1454 Albrecht Plankner. Z dalších období se o obci zachovaly jen kusé informace. V roce 1542 ji získal rod Šliků a patřila mu po celou dobu jeho působení v regionu. Nejdříve pánům v Lokti, později jejich další větvi v Sokolově. Roku 1625 získal obec do svého majetku sokolovský hrabě Nostic a ten ji vlastnil do roku 1850, kdy se obec stala součástí nedalekých Lobzů. Po roce 1945 připadla nejdříve k Sokolovu a v roce 1972 byla připojena k městu Březová. 

K obci už od nejstarších dob patřily dva významné mlýny na Lobezském potoce. Jednalo se o Medvědí mlýn a Železný mlýn, který nejdříve fungoval jako hamr, později už jen jako výletní místo. V roce 1847 historik Sommer zapsal 20 domů se 135 obyvateli a dva výše uvedené mlýny.

V roce 1898 je v obci uváděno 22 domů se 124 obyvateli. V roce 1855 byla v obci vyčleněna jedna budova pro potřeby školy, ale učilo se jen v zimě, říkalo se jí „zimní škola“. Ale pro špatné místní podmínky byla škola zrušena a žáci začali od roku 1887 docházet do školy v Lobzech. Protože se však stávalo, že v zimních měsících nebylo možné se do Lobzů dostat, dostala obec roku 1892 povolení k postavení vlastního objektu školy a ta byla v tomtéž roce dokončena.

Obyvatelstvo se věnovalo drobnému hospodaření na málo úrodných polích, část se živila jako nádeníci, ale nejvíce jich pracovalo v lesích. Obilí a přebytky z chovu dobytka a drůbeže prodávali v nedalekém Sokolově. Tam také vozili dřevo z okolních lesů k dalšímu zpracování. Ve starých zápisech jsou zdejší pole často uváděné jako ležící ladem. Od 18. století jsou pak v okolí vsi chmelnice v rozloze 3,2 strychů.

Dnes v obci najdeme několik posledních zachovalých původních domů bývalé obce. Jedná se o zbytek, který přežil likvidaci v padesátých létech. Ještě dnes jsou obydleny a obyvatelé se snaží zachovat obec i do budoucna. Úzká klikatá cesta hlubokých lesem, která do obce vede od Lobezského potoka, je jediná spojnice tohoto jinak zapadlého místa se světem.