Mlýn Kovárna

Úvodní strana

Několik stovek metrů od posledních domků Dolních Lazů, na levém břehu Velké Libavy, se skrývají pozůstatky po dalším ze zdejších mlýnů. V tomto případě se jednalo o samotu položenou jižně od obce Krásná Lípa. Býval to velice významný železný hamr, vyhlášený po širém okolí. Na svém počátku vyráběl mimo běžné kované výrobky hlavně zbraně či vojenské vybavení, později své zaměření změnil. Proto se mu říkalo Waffenschmiede. Zbraně však vyráběl jen do druhé poloviny 19. století, potom od této činnosti přešel plně na výrobu kovaného nářadí určeného pro pro polní či lesní práce nebo pro domácnosti. Přesto si své původní jméno udržel. Jak ze starých informací vyplývá, mělo se jednat o velice výkonný a nepřetržitě fungující mlýn.

Poloha mlýnu a náhonu těsně u silnice nedaleko Dolních Lazů v roce 1839. 

Dobu založení tohoto mlýnu není možné přesně zjistit. Je zakreslený již na té nejstarší mapě regionu, tj. na I. josefském vojenském mapování z let 1764 -1768. Na dalším, II. a III. vojenském mapování, je zakreslen také a najdeme jej i na ostatních mapách oblasti. Na mapě posledního vojenského mapování z roku 1876 – 1878 je zapsán jako Untere Hammer (Dolní hamr). Jenže tento popis je poněkud nepřesný a zmatečný, protože se v tomto regionu, hemžícím se mnoha hamry, pojmenování Horní a Dolní hamr používalo různě a opakovaně pro více mlýnů. Často se také stávalo, že místní obyvatelé nazývali po určitý čas některý z mlýnů jinak. Jediný písemný záznam o něm zanechal Sommer v roce 1847, ten jej uvedl jako Eisenhammer. V pozdější době, od poloviny 19. století, se pro něj vžilo označení beim Waffenschmied (U zbrojíře). Od roku 1923 také nesl české jméno Kovárna. 

Z hlavní budovy těsně pod silnicí se dnes zachovala jen hlavně zeď /2009/.

I jeho existence skočila tak, jako existence ostatních staveb v širokém okolí – byl vojskem srovnán se zemí. Dnes z tehdejšího mlýna najdeme výrazné základy obou stavení. Je zde také dobře znatelný menší vyrovnávací rybník a v mírně klesajícím údolí potoku Velká Libava pak dlouhý náhon. Vše se však ztrácí v temném a hustém lese, který je jen velice obtížně prostupný. Posledním majitelem v roce 1945 byl Franz Putz.

Poslední zbytky mlýnice. Kamenná torza stojanů bucharu zůstala na svém místě /2009/.

Bývalý náhon, dnes značně zarostlý v hustém lese. 

             Spečené zbytky strusky najdeme v prostorách mlýna ještě dnes.

GPS: 50°5'5.507"N, 12°38'45.943"E