Peintmühle u Ostrova

Potok Malá Libava opustil své prameniště, a když se zvolna protáhl obcí Žitnou, čekaly ho čím dál prudší svahy zdejších strání. Po několika kilometrech již nabral dostatek vody, aby její síla mohla být využita k pohonu vodního kola. U křižovatky silnice do nedaleké obce Smrkovce z jeho pravé strany odbočoval do prudké stráně náhon k prvnímu mlýnu. Dosud se potok vinul poměrně širokým údolím, ale zde jej začínají svírat po obou stranách vysoké kopce a terén se rázně svažuje. Tomuto mlýnu se odpradávna říkalo Peintmühle. Nebyl jediným mlýnem tohoto jména. Nedaleko odtud, asi 100 metrů níže po proudu, se nacházel další mlýn, kupodivu se stejným jménem. Jednalo se o mlýn u obce Smrkovec. A aby toho nebylo málo, o několik kilometrů dál se nacházel i třetí mlýn se jménem Peintmühle. Ten se nacházel u obce Studánka.

Ostrovský mlýn Mühlpeint, celkový pohled a detail postavení budov v roce 1839. Potok tvoří katastrální hranici (žlutá barva). U něj stojí několik budov mlýna, nad ním se nachíází vyrovnávací rybník. Nahoře pak stavení statku. Za potokem Malá Libava se již nachází katastr Smrkovce.

První zmínku o tomto mlýnu nalézáme již roku 1570, kdy je uvedený jako mbühlpeündt na straně 4 křestní matriky bývalé obce Smrkovce. Dále jej pak roku 1579 zaznamenává křestní matrika obce Smrkovce na straně 79 jako mbülpeundt. Roku 1774 je zachycen jako Mühlbeind bei Wöhr v křestní matrice obce Kynšperku. Jako Peintmüller je zapsán u historika Sommera na straně 289 a dále je uveden v zeměpisném lexikonu z roku 1900 jako Mühlpeint.

Zbytky mlýnice pod svahem, nad kterým se nachází vyrovnávací rybník. /2009/.

Mlýn se původně nazýval Mühlbeunt, tak se jméno zapisovalo ve středověké spisovné němčině. Zkomolením tohoto původního jména pak vznikaly jmenné odchylky, které se udržely až do počátku 20. století. Na kopci nad mlýnem stával velký statek, který býval vždy součástí mlýna a zajišťoval obživu pro obyvatele mlýna v dobách, kdy nebyl dostatek práce pro pilu. Na starých mapách najdeme stejné jméno pro označení jak mlýna, tak hospodářství. Nad statkem se nacházela drobná políčka pro pěstování obilí a louky pro chov dobytka. Dnes jsou veškeré tyto plochy zarostlé smrky a náletovými keři, část luk je pokryta obrovskými stvoly bolševníku. Samotný statek se nacházel prakticky těsně nad vyrovnávacím rybníkem. Od mlýna k němu vedla široká cesta, která velkým obloukem obtáčela rybník a končila ve vratech statku. Dnes můžeme v období bez vegetace v místech bývalého mlýnu spatřit poměrně zachovalé základy všech čtyř stavení. Na rozdíl od okolních mlýnů však z tohoto zůstaly dodnes stát i několik metrů vysoké zdi. Bohužel v létě je objekt zcela ztracený ve vegetaci. Na prudké stráni nad mlýnem můžeme najít větší vyrovnávací rybník a dá se vysledovat i velice dlouhý náhon, který je dnes zcela zarostlý vzrostlými stromy. V boku hráze rybníku je dodnes vidět otvor pro stavidlo, které vypouštělo vodu do budovy pod svahem, kde zřejmě bylo mlýnské kolo (na mapce jediná osamocená budova). Rozdíl výšek je zde kolem osmi metrů, takže voda musela mít poměrně značnou sílu. Zajímavé je, že ačkoliv mlýn stojí na úrovni potoka, voda na kolo padala seshora. Mlýn po celou dobu své existence fungoval jako pila. Zpracovával kmeny z okolních lesů pro potřeby obce Ostrova. S obcí jej spojovala dlouhá a klikatá polní cesta, která vedla do vysoko položené obce.

Základy hlavní budovy je možné ještě dnes v přírodě dobře rozpoznat /2009/.

K objektu mlýna vedla také druhá cesta, která směřovala k silnici Studánka – Lazy. To byla spojnice s bývalou obcí Smrkovec. Cesta, i když je dnes zarostlá keři a vysokou trávou, je stále dobře viditelná. Přes potok zde kdysi stával dřevěný most, po něm však již dnes nenajdeme žádnou stopu. Nedaleko vjezdu do prostoru bývalého mlýna najdeme po pravé straně cesty torzo podstavce bývalých božích muk. Je na nich dodnes jasně čitelný starý nápis: Errichtet zur Ehre Gott von Johann und Rosina Zuber (Zhotoveno ke slávě Boží od Jana a Roziny Zuberových). Pod nápisem je uvedené datum 1859. Želený kříž, který stál na soklu, je již dnes ztracen a není jasné, kde skončil. Boží muka zde postavili manželé Zuberovi, tehdejší majitelé mlýnu. Stalo se tak v roce 1859, kdy pro velké množství sněhu a následné deště došlo k prudkému zvednutí hladiny Malé Libavy a nastaly rozsáhlé záplavy. Ač tehdy skončil mlýn pod vodou, k velkým škodám nedošlo a majitelům se podařilo zachránit většinu ze svých věcí. Na poděkování Bohu za šťastný konec zde nechali postavit kříž. Rodina Zuberových byla majiteli mlýna až do nuceného odchodu po roce 1945.

Zbytky statku nad mlýnem. Hluboké sklepy jsou k nalezení ještě dnes. Nad povrch však vystupují už jen malé zbytky budov.

GPS: 50°4'35.79"N, 12°35'58.928E